Jak bych začala? No ani sama pořádně nevím. Je to zvláštní po tolika měsících znovu usednout k notebooku a psát, ale přiznám se, že mi to opravdu dost chybělo. Přijdu si fakt, jako kdybych vstala z mrtvých. Od května 2018 se toho v mém životě stalo velmi hodně. Minulý rok byl pro mě jednou obrovskou lekcí. Zažila jsem několik velkých zklamaní, několikrát jsem měla zlomené srdce, bojovala jsem sama se sebou, bojovala jsem s prací, ale abych nebyla jen negativní našla bych i pár světlých chvilek. Téměř celý minulý rok jsem si přišla, jako bych byla zavřená v krabici. V krabici, ve které jsem se jen utápěla žalem a sebelítostí, myslela jsem si, že se nemám z čeho radovat. Nemohla jsem najít cestu ven. Největší příčinou toho všeho byla moje práce, kde jsem jen celé dny poslouchala, jak si lidi na něco stěžují, křičí na mě, za věci, za které jsem ani nemohla a tak to šlo rok a dva měsíce, než jsem si řekla dost! Já končím, už toho mám plné zuby i kdybych nenašla práci hned, tak tohle dál dělat nemůžu. Už jsem byla psychicky i fyzicky vyčerpaná. Každodenní stres se podepsal na mé psychické stránce, která zapříčinila to, že jsem to vše házela na svého přítele doma, a tak náš vztah začal dost vrzat a 2x skončil karambolem. Podepsalo se to i na mém zdraví, kdy jsem byla několikrát nemocná, opakující se gynekologické problémy a rozjezd cystického (hormonálního) akné a padání vlasů. Přestala jsem totálně sportovat, protože jsem neměla absolutně chuť ani energii jít běhat. Začala jsem se nesnášet, kvůli mé pleti, kvůli výběru práce, kvůli tomu, že nesportuji, nemocem atd. Stres a všechno se nabalovalo, takže moje pleť trpěla. Celkově jsem se točila v bludném kruhu. Strava to ani raději nemluvím. Odbývala jsem jídlem bez vitamínů a minerálů. Pečivo sýry atd.. Mohla bych psát dále a dále, ale myslím, že to už stačí. Je na čase tuhle kapitolu života uzavřít a začít opravdu ŽÍT a ne jen PŘEŽÍVAT.
Jak jsem se tedy poučila a co mi tedy přinesl minulý rok? Tak za prvé pokud Vás něco nenaplňuje, psychicky i fyzický vyčerpává, je na čase udělat změnu a jít od toho pryč. Nejtěžší je udělat ten krok tu změnu, v mém případě dát výpověď, protože když už si myslíte, že na to máte, často přijdou ta nenápadná slova A CO KDYBY?. Domněnky to je to slovo, co dokáže tak ztížit rozhodování. Co kdybych nenašla práci, co si o mě bude myslet rodina atd... u každého je to něco jiného a ano je to těžké dostat tenhle shit z hlavy, ale když to uděláte, jak se říká, jedny dveře se zavřou a jiné nové se někde otevřou. Druhá věc, která mě dost poučila bylo zjištění, že jsem totálně závislá na svém partnerovi. Milovat opravdu neznamená chtít někoho vlastnit. Partner není náš majetek. Zjistila jsem vlastně tak, že jsem totálně závislá a sobecká. Začala jsem na tom pracovat, ale co Vám budu povídat je to těžké. Klíčem je naučit se mít i vlastní život, své přátelé, svůj program, svoje záliby a umět být i SÁM SE SEBOU. Uvědomila jsem si tedy, že jsem celkem ve srabu, protože představa toho, že bych byla sama bez partnera, mě dost děsí i teď, ale pracuji na tom. Nic není ze dne na den, je to pomalý proces. Podle mého názoru, pokud něco v sobě člověk pěstuje x let např. závislost na něčem či někom, různé programy a vzorce, tak pokud nejste mistr, tak to opravdu nejde jen tak lehce v sobě zlomit. Ale pokud na tom chceme pracovat, tak vše je možné. Tímto se dostáváme asi ke třetí věci a to je, že díky mým velkým problémům s pletí jsem přestala lpět na dokonalosti. Ano dříve jsem si já hloupá husa myslela, že musím být dokonalá, aby mě můj přítel miloval, aby mě lidé nesoudili, protože lidi s akné nemá nikdo rád, jsou to feťáci, jsou oškliví a tak dále. Ano takové programy jsem měla nainstalované v té mojí bedně. Hnus stydím se, ne za to, jak vypadám, ale za to co mám uvnitř za programy a jak jsem dříve smýšlela. Několik let pěstovaná sebe nenávist mě dovedla až k akné, abych si uvědomila, že na vzhledu opravdu nezáleží. Prostě jsem dostala kopanec, který mě probral. Když jsem šla zpětně do minulosti, tak náznaků tam bylo dost, ale asi mi to nestačilo. V životě by mě nenapadlo, že já bych někdy mohla vylézt z baráku bez makeupu. I kvůli třem pupínkům jsem se dříve zapaštikovávala hodiny, aby si toho nikdo nevšiml. Je to už 6 měsíců, co jsem se rozhodla, že na sebe přestanu tuhle paštiku kydat. Makeup používám pouze příležitostně a to už musí být například nějaký ples jinak ne. Světe div se můžu říct, že jsem v sebelásce udělala opravdu pokrok. Jsou dny, kdy cítím opravdu lásku a vděk k sobě samé. Jsem neskutečně ráda, že jsem se rozhodla léčit své akné přírodně, bez antibiotik, bez antikoncepce a dalších drijáků. Rozhodla jsem se své akné vyléčit vnitřně a to zapracovat tedy na sebelásce, psychice a na stravě a tím se dostáváme k poslední velké změně, ke které mě dostaly okolnosti z minulého roku. Strava, jedna obrovská kapitola a změna v mém životě. Jelikož jak jsem psala pár vět na zpět, že jsem se rozhodla vyléčit své tělo, tak k tomu samozřejmě patří strava. Od nového roku jsem ze své stravy vyřadila maso a veškeré mléčné výrobky, rafinovaný cukr a omezila jsem lepek, za což jsem na sebe opravdu pyšná, protože se díky tomu cítím mnohem lépe a myslím, že se mé tělo začíná velmi pomalu dávat do kupy a bude to jen a jen lepší. O této kapitole mám v plánu napsat v budoucnu ještě hodně článků, takže Stay Tuned!
Proč jsem tohle vše vlastně psala? Potřebovala jsem se vypsat, někam poznamenat své pocity a myšlenky, které se mi v hlavě hromadily už od příchodu nového roku. Chci obnovit blog, ale úplně jiným směrem. Chci, aby byl blog místem právě pro mé myšlenky, vpomínky a pocity, aby blog byl jako můj deník, kde se mohu vypsat. Místo, kam se mohu vracet a čerpat zkušenosti z minulosti, kde bude vše uloženo. Pochopím, že to nemusí bavit všechny, ale myslím si, že někoho to jistě obohatí. Samozřejmě, že to úplně jen deník nebude, protože i když se můj život otočil o 360°, tak stále ráda testuji novou kosmetiku, ale přírodní, takže články budou opravdu hodně zaměřené na takový návrat k přírodě. A další zajímavé články. Vzhledem k tomu, že se s přítelem stěhujeme i do jiné země, tak bude mnoho článků i odtud. A v co doufám a na co se nesmírně těším, tak budou foto články z cestovaní a právě tipů, kam jít na jídlo, do kavárny atd... Máte se určitě na co těšit. :-)
Tak příště u dalšího článku!
Baruš :*