Ahojky,
Přemýšlela jsem, na jaké téma napsat nový článek. Chtěla jsem jen něco povídacího, abych si odpočinula od učení a abyste se dozvěděli něco o mně a mém životě. Napadlo mne, popsat vám, jak vypadá takový den studenta, který by se měl učit na maturitní zkoušku. Schválně píši měl, protože dělám vše ostatní, jen ne to učení. Je toho všeho teď tolik, že nevím co dřív. Nevím. co se dřív učit. Jen vidím ty hromady učení a nálada je hned na bodě mrazu. Místo toho, abych byla šťastná, že konečně opustím střední školu a začnu svůj vlastní život, jsem z toho spíše v depresích. Stále přemýšlím, co vlastně chci dělat. Chci jít na vysokou školu a trávit další roky ve škole? Nebo se sbalit a jet do zahraničí nabrat nové zkušenosti a naučit se jazyk ? Co vlastně chci dělat? Čím bych se chtěla živit? Co by mě bavilo? Takové otázky si pokládám denně a stále mi nepřichází odpověď. Občas už si říkám, že to nechám na osudu. Snad mi život ukáže tu správnou cestu, po které se vydám. Víte, když jste na základní škole a rozhodujete se, kam jít na střední školu, je to také těžké, ale stále je to jen malý krůček do dospělosti, ale po střední škole už jste opravdu dospělý. Měl byste se postavit na vlastní nohy a rozhodovat se sám za sebe. Toho se nejvíce bojím, že učiním v životě špatná rozhodnutí. Já vím, už úplně v hlavě slyším mého přítele, jak zase říká: "Ty jsi hrozná pesimistka". Vždycky naštvaně odpovídám: "Já nejsem pesimistka! " Zatím jen nevidím pevný bod, kterého bych se chytla a řekla si: "Jo, to je to co. chci To chci dělat" Budu myslet pozitivně, to jsi také říkám pořád. Zatím mi to moc nejde.
Jéé, to jsem ten úvod nějak protáhla, ale potřebovala jsem se jen trochu vypovídat. Dobře, vrhneme se tedy na ten můj režim, jak se "připravuji" na maturitu a co vůbec celé dny doma dělám.
Vstávám kolem osmé hodiny. Vstávání u mě neznamená, že hned bleskurychle vyletím z postele plná nové energie, jako v amerických filmech. Joo, to bych si taky přála, aby to tak vypadalo. Bohužel po rozlepení očí beru do ruky telefon, abych prohlédla sociální sítě a zjistila, co se za noc událo ve světě. Většinou zjišťuji, že se neudálo vůbec nic, tak pokračuji na youtube. Říkám si, že se podívám jen na jedno video, nějaký make up tutoriál. Jenže z jednoho videa se stane videí pět a rázem je hodina pryč. Youtube je moje droga.
Po hodině tedy opravdu vstávám a mířím do koupelny udělat ze sebe alespoň trochu člověka. Při čištění zubů vždy přemýšlím, co jsi dám ke snídani. V poslední době u mne vítězí míchaná vajíčka, či toasty s Nutellou. Jojo, studuji ochranu a obnovu životního prostředí a jím Nutellu, která je plná palmového oleje, který pochází z pokácených pralesů. Tyhle snídaně miluji, nedokáži se jich nabažit. Ke snídani nejraději piji zelený jasmínový čaj. Je to takový můj ranní rituál.
Po snídani se přinutím jít se něco málo naučit. Většinou je to biologie, protože ta mi leze do hlavy asi nejlépe. Ekologii s angličtinou a češtinou si nechávám na poslední dny. Zatím jsem ve fázi, kdy si říkám, že mám ještě dost času. V rámci prokrastinace často odbíhám prohlížet obsah lednice, zda-li v ní něco náhodou nepřibylo. Většinou odcházím zklamaná zpět k učení.
Když je hezké počasí na opalování, trávím hodiny na sluníčku a doslova se smažím. Vím, je to nezdravé, ale mně to děla dobře. Celou zimu se na to vždy těším. Pokud už začínám cítit, že se trochu připaluji, dělá se mi kůrka a učení mě přestává bavit, přichází na řadu nějaký ten pohyb. Poslední dobou je to běhání. Po zimě, zlomeném ukazováku na noze a pár kilech na vrchu z bramborového salátu a cukroví, to bohužel není žádná hitparáda. Uběhnu sice můj cíl 10 km, ale s jazykem na vestě a kyselinou mléčnou snad ve všech svalech. Jo další moje blbá vlastnost. Neumím začínat zlehka, vždy se do všeho vrhám po hlavě. Samozřejmě na to pak pěkně dojíždím. Druhý den si nadávám, že jsem měla běžet jen 5 km, ale stejně jdu opět běhat.
Po běhání se protáhnu, vysprchuji a dávám si něco k večeři a naivně si říkám, že se půjdu něco naučit. Opět vítězí youtube a mé oblíbené Beauty kanály. Hodina pryč, dvě, tři a já usínám. Učení přeci počká, mám totiž ještě "fůru času." Vidím to tak, že se budu učit týden před maturitou a spánek půjde na chvilku bokem.
Takhle většinou vypadá mé před maturitní období. Stále doufám, že je maturita opravdu jen formalita.
Mějte se krásně a užívejte nádherných slunečních dnů.
Papa
Baruš