Můj nový druh prokrastinace

Ahojky, poslední dobou mne velice chytlo focení. Jednoho dne jsem popadla do ruky foťák a od té doby stále jen přemýšlím, co dalšího bych mohla nafotit. Nikdy jsem nebývala takový ten typ člověka, co dobrovolně chodí do lesa kochat se přírodou, ale poslední dobou se ve mně něco zlomilo. Jako bych otevřela oči a začala se koukat více kolem sebe. Tohle jaro a tenhle rok se koukám na přírodu a její změny úplně jinak. Pociťuji vnitřní radost ze všech těch krásných barev a vůní, které příroda nabízí. Užívám si každičký moment, kdy mohu naslouchat ptačímu zpěvu a šumu stromů. Naši zahradu vnímám také jinak než předešlé roky. Proto většina fotek, které jsou v tomto příspěvku, jsou z naší zahrádky. Na fotkách miluji i to, že v nich zůstanou uchované naše vzpomínky. Můžeme se na ně zpětně podívat a vidíme na nich to, jak se náš život a naše okolí v průběhu měnilo.

Focení je poslední dobou můj nejoblíbenější druh prokrastinace. Odbíhám tak od reality a stresu z blížících se ústních maturit. Někdy mám dokonce jakousi tvůrčí nespavost. Přemýšlím nad náměty k focení tak moc, že z toho nedokáži ani zamhouřit oka. V minulosti jsem to už zažila, je to zvláštní pocit. Vaše tělo odpočívá, ale mysl nespí a mozek jede na plné obrátky. Ráno jsem sice fyzicky odpočatá, ale psychicky úplně unavená. Nějaké soustředění či koncentrace jde druhý den stranou. Psaní článků je pro mě taky skvělý druh odreagování a zbavení se stresu. Hezky se přitom otevřu a vypovídám. Užijte si fotka a tu nádhernou jarní atmosféru, která z nich vyzařuje.