Tento článek se chystám napsat již nějaký ten pátek, ale stále jsem neměla uspořádané myšlenky. Občas, když mám dobrý den a jakousi tvůrčí náladu, využívám toku myšlenek, které se linou samovolně. Ostatně spontánní články mi přijdou mnohdy i lepší, než některé dopředu připravované.
Tento text píši spontánně, takže není nijak připravovaný a nebude nijak strukturovaný. Je to pouze jakýsi zápis do mého pomyslného deníčku. Tento typ článku, bych na tomto blogu chtěla psát častěji. Je to skvělý způsob, jak se můžete dozvědět více z mého života a já si takto mohu uchovávat své vzpomínky a zážitky. Nápad pro jeho sepsání jsem dostala, až dnes při čtení skvělé knihy a popíjení mátového čaje.
Před dvěma týdny jsem úspěšně složila maturitní zkoušku. Třikrát Hurááá! Byla jsem šťastná, protože už jsem se těšila, jak konečně skončí mé stresové období. Bohužel má radost skončila velice brzy, protože pár dní po maturitě mě čekaly dvoje přijímací zkoušky na VŠ. S přítelem jsme si vybrali jeden stejný obor (fyzioterapii) v Praze a Ustí. A protože jsme v abecedě kousek po sobě, měli jsme zkoušky ve stejné dny. Jelikož si přítel dával přihlášky i na jiný obor a přijímací zkoušky měl o pár dní dříve, tak jsme si udělali delší výlet do Prahy. Byt jsme měli na pár dní volný a půjčený od přítelova bratra, který v Praze studuje již druhým rokem. Bylo krásné počasí, tak jsem se těšila, že se s přítelem projdeme po Praze a strávíme pár dní jen spolu. Vždy jsem se chtěla projít večerní Prahou a navštívit nějaký ostrůvek na Vltavě a jen tak sedět a užívat si každičkou minutu, kterou mohu se svým přítelem strávit. Byla to nádhera, asi nejlepší večer mého života.
Přála jsem si, aby tento večer trval věčně. Snažila jsem si zapamatovat každičký detail, abych na ten večer nikdy nezapomněla. Asi je to klišé, ale Praha je pro mě naprosto magická. Člověk tam může být sám sebou. Každý den můžete být někdo jiný. Můžete se oblékat dle vaší libosti, můžete se líčit jak chcete a nikdo vás nebude soudit. Cítím, že tam mohu být opravdu sama sebou. Mohu se procházet městem naprosto svobodně, sebevědomě a tajemně. Jak se říká, mohu být ženou mnoha tváří.
Po přijímacích zkouškách má radost opět skončila, neměla jsem z nich vůbec dobrý pocit a výsledky také nebyly nijak slavné. Cítila jsem, jak se můj sen dostat se na VŠ do Prahy a odstěhovat se tam rozplývá. Nebudu malovat čerta na zeď, ale můj pocit se nijak nezměnil.
Prahu jsem si nesmírně užila a v hloubi duše doufám, že jednou se můj sen splní.
Mé srdce znovu zaplesalo radostí, před pár dny na narozeninové oslavě, která se konala u přítelovy rodiny na krásné zahradě. Jeho rodina mi nesmírně přirostla k srdci. Asi nejvíce jeho dědeček, který má velké srdce a chová velkou lásku ke zvířatům. Na oslavě jsem asi nejvíce obdivovala a chovala malé čerstvě narozené králíčky a andulky. Je to něco úžasného, chovat tak maličká stvoření. Králíčky naprosto zbožňuji a do budoucna si přeji pořídit nějakého maličkého ušáčka.
Konec prvního zápisu